ARCKANUM je dítkem jistého pana Johana Lahgera, komponujícího pod přezdívkou Shamaatae (mj. též ABSORPTION, DISENTERMENT, GROTESQUE, SORHIN), který, přestože se na scéně pohybuje již nějaký ten pátek, vydává teprve čtvrté plnohodnotné album tohoto blackmetalového projektu. Projektu, s nímž se já osobně setkávám poprvé, přičemž setkání je to více než příjemné.

Důvodem je totiž porce kvalitní muziky, kterou se tento skladatel a příležitostný autor okultní literatury rozhodl prezentovat světu. Jak již bylo naznačeno, jedná se převážně o blackmetalový nášup staršího střihu, dokořeněný trochou toho thrashového hoblování („Antikosmos album is my dedication to the deathlike feeling of thrash metal“). V žádném případě však tentokrát nejde o typický pivní black/thrash pro pamětníky – přestože jsou na albu zřetelná devadesátá (a místy i osmdesátá) léta a desku rozhodně nelze pojmout jako prototyp moderny, nahrávka nepůsobí nikterak směšně. Celek je totiž zaobalen do alespoň částečně soudobého hávu a retro úskoky díky tomu nevyznívají ani v nejmenším odpudivě. Inspiraci aktuální vlnou sice na albu nenalezneme (pomineme-li tedy občasné ambientní šumy), v tomto případě to však ani trochu nevadí.

Nahrávka, která je mimochodem nazpívána ve staré švédštině, totiž působí skutečně temně - záměr tvůrce se tedy bezezbytku povedl. Jako pověstná červená nit se deskou vine zápach síry a okultismu, Shamaatae kolem sebe plive jed, chrčí i skřehotá a vůbec působí velice autenticky. Zvuk je velice sytý, výrazný, podobně jako řízné, přímočaré, hutné skladby, v nichž je nezřídka možno nalézt opravdu hitové melodie. Jako celek je „Antikosmos“ velice „heavy“ a také poměrně slušně stravitelný.

Přesto je nahrávka určena pouze a jen těm posluchačům, kteří to myslí s black metalem vážně, koketéři si zde příliš neškrtnou. Důvodem je právě ona zatuchlost a důraz na setrvání v časovém pásmu let minulých, kdy se slova „black metal“ a „progresivita“ či „moderna“ spíše ještě vylučovala. Pod ideologickou rouškou gnosticismu a chaosu tedy Shamaatae vytvořil povedené dílo bez nějakých zásadnějších nedostatků a chyb, přičemž by rozhodně nebylo příliš férové vytýkat mu ono oldschoolovější pojetí.